Vlákna stvoření 11. časť

Lidé se silnou vůlí se dokážou prosadit. Dokážou trvat na svém rozhodnutí i přes těžkosti, které to přináší, ale pokud budete sledovat jejich životy, tak zjistíte, že jsou mnohem úspěšnější a také mnohem méně nemocní. Proto, když se pro něco rozhodnete, jděte si za svým až do konce. Logika principu nám říká, že jestliže chcete ovládnout realitu kolem sebe, musíte jí ovládnout v sobě. Jestliže tedy chcete pohnout kuličkou na stole, musí se tento pohyb zrodit ve vás. Nemá smysl se soustředit na kuličku, ale je potřeba se soustředit na sebe. Přirozeně to neznamená že svět kolem vás neexistuje, pouze že zdroj síly jste vy. Ve světě kolem nás tento princip v podstatě neexistuje, protože míra úspěšnosti se měří společenským postavením. Nikoliv tím, kým jsem, ale jak vypadám, co dělám a kolik mám. Ze všeho nejhorší je pak parazitizmus, což je získávání zdrojů od ostatních lidí. Potřeba někoho ovládat a brát si část jeho světa, jakýmsi právem silnějšího a úspěšnějšího. Popravdě bych nechtěl být v kůži ani jednoho z těchto lidí, v prvních minutách po rozednění. Jak pravil Ježíš: „tam bude nářek a skřípání zubů.

Princip o kterém se mluví, tedy že nadřazený princip ovládá princip nižší úrovně, což přirozeně platí i o Květech života, vidíme i v uspořádání společnosti, kde se vytváří jakési sekty vyvolených, kteří si usurpují právo vlastníků zákona, což je v kosmu ona utvářející síla reality. Tato nemoc se táhne jako temné vlákno naší společností už několik tisíc let a produkuje lidský odpad různé kvality. Od jakýchsi osvícených vůdců, jakým byl například Karel IV., který sice miloval Čechy a byl nepochybně i velký budovatel, ale ani to mu nebránilo s lidmi čile obchodovat na trzích s otroky, až po Hitlera, který to pojal tak nějak od základu a rozhodl se, že otroci, až na jednu rasu jsou všichni a je potřeba je vyhladit. Z dějin a společenské úrovně kolem sebe, můžeme snadno odvodit, že princip nemusíme znát, abychom jej používali. Stačí když je součástí systému a jeho vliv sám vykrystalizuje na povrch skrze faktor utváření reality. Jednoduše to znamená, že nemůžeme nebýt tím, čím jsme, ať už o tom víme, rozumíme tomu nebo ne. Proto, ačkoliv to není nutné, je lepší, některým principům rozumět, aby člověk aspoň tušil co a proč se děje, a jaké následky bude jeho chování mít. Dnes můžeme s jistotou říci, že doba temné vlády Kálí je u konce a bylo by velmi smutné procitnout, jen abychom zjistili, že jsme svůj vlastní život zatratili.

Něco málo o symbolice. Symbolika nás uvádí do světa kosmických sil o kterých je řeč a která představuje různé úrovně řádů, tedy toho co nazýváme Bohy. Není náhoda, že i v našich končinách se v některých náboženstvích, princip těchto řádů odráží. Rozhodně naplatí, že existuje pouze jeden Bůh. V tomto smyslu, existuje pouze jeden Prvotní Stvořitel, což je ona počáteční pra-síla, o které se píše, že vše povstalo skrze Něj. My všichni v sobě neseme malou hvězdičku této pra-síly, kterou nazýváme Duše. Tedy zdroj, počáteční jednota. Ve stvoření z pohledu symbolů, nenacházíme pouze Květy života, ale také kruhy. Kruhy představují základ, což znamená že jsou symbolem vlastnosti. Skládají se ze tří částí. Konstruktivní, neutrální a destruktivní. I kruhy se mohou rozkládat a pak je pro ně symbolem trojúhelník. Tedy trojúhelník je symbol rozloženého kruhu. Kruhy se pak spojují do různých kombinací. To nám říká, že utváříme svazky s různým počtem vlastností a ty pak nazýváme schopnost. To vše až po Květ života. Všechny nižší úrovně schopností se musí utvářet skrze bytost, což znamená, že bez svého nositele zanikají. Od úrovně Květu života, už utvářejí sebe sama, proto od této úrovně mluvíme o bytosti, od slova být, existovat, trvat. Na vyšších úrovních, které chápeme jako božské, se pak propojují navzájem Květy života. Čím větší počet Květů života v sobě bytost nese, tím vyšší úroveň božství představuje.

Tento popis nám umožňuje porozumět uspořádání kosmu a tomu, kdo je kým v rámci stvoření. Pokud tedy mluvíme o našem lidském Bohu, je to bytost nacházející se v linii našeho Květu života, což znamená, že je jeho nositelem. Pro nás to znamená to, že utváří soubor určitých skutečností, které nazýváme zákony a zákonitosti, ze kterých jsme se zrodili. Ale i náš Bůh přirozeně bude existovat v rámci dalších mnoha-četnějších entit, které zase utváří realitu, z níž se zrodil On. Je to opět příklad klasické fraktální geometrie. Z toho si lze snadno odvodit, že náš Bůh, nemusí být stvořitelem veškeré reality kolem nás. Jisté je jen tolik, že je Bohem nás lidí. Pokud skutečně platilo že číslem člověka je 666, potom to znamená že je nositelem tří Květů života. Tedy nejedná se o číslo šelmy, ale o lidské číslo. Přirozeně nám to napovídá i to, že samotné vlastnictví Květu života nemusí nutně znamenat, že se jedná o stvořitele. Stvořitel se rodí skrze tvoření, z vlastní vůle a schopností. O tom ale zase příště.

zdroj : https://www.facebook.com/permalink.php?story_fbid=116100128721240&id=100009637597163