Vlákna stvoření 12. časť

Jedna z velmi důležitých částí našeho vyprávění. Jo, já vím, že to bude opět trochu složité, ale pokud tomu, co napíšu porozumíte, spatříte svět, ve kterém žijete a nikoliv ten, který vám ukazuje současná věda a náboženství. Co to tedy znamená být stvořitelem a dosáhnout božství? Toto se přímo dotýká podstaty a povahy reality. Personifikace božství a především církevní monoteismus, nás dovedl k poněkud groteskní představě universa, ve které jediný bůh, jakýsi mechem obrostlý dědek na obláčku, tvoří vše a lidstvo jsou jeho autíčka na dálkové ovládání, které při poruše (neposlušnosti), odešle do opravny (pekla), kde je nechá smažit tak dlouho, až jsou opět naladění na správnou frekvenci a připraveni přijímat povely. Jeho povely sice občas zavánějí sadismem, jako když po někom chce, aby podřezal své dítě jako prase, ale jinak je to hodný a vstřícný vousatý kmet, který se po několika hodinách strávených na kolenou, nad vámi smiluje a pošle vám nějakou tu prebendu ze svého božího království. V případě tohoto boha, jsou prebendy celkem jasné a tvoří je nekonečný sex, tisíce dětí, zástupy panen, pár cihel zlata a stáda poslušných otroků. Když se zrovna nudí, tak na vás sešle nějaké ty nemoci a pohromy, aby se ujistil, že dálkové ovládání funguje a na konci vás posadí do svého sboru, kde budete na věky věků stále dokola hulákat halelujá jako odměnu za veškeré utrpení, které vám on sám způsobil. S jistotou lze říci, že takový bůh, by z hlíny neuhnětl ani žížalu, natož aby jí vdechl život a jeho boží království by zaniklo o několik vteřin dříve, než by se stvořením vůbec začal.

Začneme tedy u jednoty. Proč právě u ní? Protože mnohé vysvětluje. Z našeho popisu už celkem dostatečně vyplynulo, že existuje jednota absolutní, obsahující vše, cokoliv bylo a může být stvořeno a pak jednota částečná, obsahující pouze část všech počátečních možností. Jednota pro nás v tomto případě znamená zdroj. Absolutní jednota je zdrojem všeho a částečná jednota je zdrojem jen těch částí, které jsou v ní obasženy. Každý Květ života je postaven na tomto principu. Absolutní jednota tvoří pouze jeho střed a vše kolem něj, už jsou projevené části představující částečnou jednotu. Znamená to velmi důležitou skutečnost a to, že absolutní jednota a zdroj všech věcí, existuje pouze v nás a jejím nositelem je duše. Vše kolem ní už je duch a představuje částečnou jednotu. Nikde jinde ve vesmíru, nežli zde v onom jádru, které nazýváme duše, absolutní jednota, zdroj, neexistuje. Pokud tedy chcete naleznout zdroj všech věcí, onoho Prvotního Stvořitele, musíte jít do svého středu. Nikde jinde ve vesmíru jej nenaleznete. Proto staré nauky mluví o klenbě, procházející celým universem a oddělující úroveň Prvotního Stvořitele od stvoření. Průchod touto klenbou je ve vás, ve vaší duši. Skrze duši, jste schopni stvořit celý vesmír, skrze ducha, pouze jeho část. Aby však duše mohla tvořit, potřebuje nástroj, skrze který svůj záměr uskuteční. Tímto nástrojem je duch. Díváme se na kruh, který nám říká, že skrze utváření nástrojů na utváření, může duše tvořit. Nejprve musí duše utvořit nástroj (ducha) a skrze něj teprve můžete tvořit.

Čím rozsáhlejší je váš duch, tím rozsáhlejší realitu utváří. Vše kolem nás je projevem ducha a jen v nás se nachází duše. Celý vesmír kolem nás je projevem tvoření, nikoliv jeho zdrojem. A to znamená, že vše kolem nás někdo jiný stvořil. V opačném případě by prostor kolem nás byl naprosto prázdný a nic by z něj nemohlo vzniknout. Prostor kolem nás by nebyl dokonce ani oním prostorem, pouze absolutní nicotou. Pokud by jste v takovém místě existovali, existovali by jste pouze uvnitř sebe sama. Nic vně vás by neexistovalo. Toto je také odpověď na otázku, jestli existují Bohové. Ano jistě, bez nich by nebylo nic. Tím se přirozeně posouváme k otázce, jak stvořitel vlastně tvoří a co je čím ve světě kolem nás. Vždyť známe spousty skutečností, se kterými se den co den setkáváme a všechny se zadají být přirozenou součástí reality. Jen stěží je za nimi poznatelná jakákoliv vůle, natož pak dokonce nějaká bytost, která to vše tvoří. A tvoří to vůbec nějaká bytost?

Odpověď není jednoduchá, protože se vztahuje k tomu co nazýváme zákon a ten se zase určuje vzájemné vztahy uvnitř reality, aby byla konstruktivní a rozvíjela se a nikoliv destruktivní a spěla ke zkáze. Toto je také důvod, proč se o Boha vůbec zajímat. Proto už tady si zapamatujte, že stvořitel nic neřídí, není to tedy ředitel. Stvořitel tvoří a proto se mu tak i říká. Tvoří skrze sebe sama tím, že vytváří vesmír, což je částečná jednota z níž se formuje realita. Ve slově vesmír je to také řečeno, „ve smíru“, tedy v jednotě. Nám se zdá, že vesmír je prázdný, ale je to jen tím že nijak neprojevuje dokud se z něj nezformuje skutečnost, to co bylo uskutečněno. My si tento princip můžeme přirovnat k lidskému tělu. Uvnitř každého z nás žijí mikroorganismy, které jsou na nás plně závislé, protože si z nás berou vše, čím oni jsou. Dá se to říci i tak, že jsou stvořeny z našeho těla, ale naše tělo je neovládá. Žijí svým vlastním životem. Všechny své vlastnosti a schopnosti odvozují z prostředí ve kterém žijí. Proto tu je vzájemný vztah který říká, nejen čím tyto mikroorganismy mohou být, ale také kdy jsou s naším tělem v souladu a nebo mu naopak škodí. My tyto mikroorganismy neřídíme, ale utváříme prostředí a zákonitosti, kterým oni podléhají. Zatímco nás tyto mikroorganismy mohou zabít, u Boha je to vždy obráceně. Nižší realita se vždy podřizuje vyšší.

zdroj : https://www.facebook.com/permalink.php?story_fbid=116213375376582&id=100009637597163