Vlákna stvoření 16. časť

Opakem lásky je krutost. Opakem nenávisti je návist. Z některých zapomenutých slov si můžeme odvodit nepopiratelný fakt, že se naše mysl několik posledních století nevyvíjela, ale naopak ještě stále upadala, protože docházelo k rozsáhlému úpadku jazykové obraznosti, která odrážela princip reality. Byla nahrazena logikou, což je matematický princip, který používá slova bez představivosti, pouze jako údaje nepopisující, ale označující skutečnost. Spolu s tím se vytrácí kreativita a sama schopnost opravdu myslet. Jazyk byl posunut na úroveň pravopisného hlavolamu a tak se také vyučuje. Dokonce se zrodila taková hesla, jako: „kolik jazyků znáš, tolikrát si člověkem“. Přitom je asi každému jasné, že pokud si blbec, budeš jím v jakémkoliv jazyce. Pro jakéhokoliv blba je to jasná zpráva, že by se jazyky učit neměl, protože stačí, když je za slaboduchého považován doma. To by si měla uvědomit celá naše současná vládnoucí elita. Jenže naši předci nevytvářeli slova náhodně jako názvy, ale jako popisný soubor. Takže například slovo příroda, se zrodilo ze slov při rodu. Rod zase odkazuje ke slovu rodit. Příroda tak byla cosi co náleží k nám, zrozeným v tomto světě. Je to cosi spřízněného a významného, protože rod byl nejdůležitější věc ve společnosti. A tak bychom mohli pokračovat. Když se zeptáte jakéhokoliv člověka co je to příroda, tak vám odpoví: „ta věc co roste“. Věc je nic, je to měřitelná jednotka. Tato chyba v myšlení vzniká tím, že matematiku učíme malé děti. Ty pak propojí tento model s myšlením a pracují s ním. Takže změní myšlení na matematickou operaci.

Předcházející odstavec je více méně odpovědí na otázku, jak universu a realitě kolem nás porozumět. Pokud budete používat pouze logiku, tak to nikdy nedokážete, protože jde o nejprimitivnější úroveň myšlení. Pokud by bylo možné vytvořit jakýsi žebříček inteligentních principů našeho myšlení, tak matematika a logika bude na úplně spodní příčce. (Neandrtálci) Kalkulaci používají bohužel ponejvíce vysokoškolsky vzdělaní lidé. Ostatně proto jsou v tomto systému úspěšní. O několik pater výše bude filozofie. Ta už vyžaduje značnou míru porozumění principům reality. A o několik světelných let nad nimi, bude abstrakce. Ta je postavena na dokonalé spolupráci pravé a levé mozkové hemisféry. Jde opět o princip odvozený od Květu života, kdy pravá hemisféra, představuje střed, duši, absolutní zdroj. Neboli nekonečno možností. A levá hemisféra zase ducha, což je zformovaná, projevená část reality. Je tedy omezena rozsahem poznání. Pokud spolupracují správně, jste schopni ze svého absolutního, božského zdroje zformovat jakékoliv poznání a porozumění. Důkazem toho jsou i tyto řádky. Možnosti každé lidské bytosti jsou neomezené, pokud si hranice nestanoví ona sama. Já sám za sebe nevěřím, že ve vesmíru může existovat něco, na co bych nedokázal přijít a porozumět. Úplně stejně to dokážete i vy.

Ono se může zdát, že to s naším vyprávěním zase tak moc nesouvisí, ale ve skutečnosti je to alfa i omega našeho myšlení. A myslet bychom měli. Jak bylo řečeno, tak princip evoluce nás směřuje k onomu dokonalému vzoru, představovanému Květem života, jehož nositelem je Bůh, Stvořitel. On jej vkládá do onoho neviditelného prostoru kolem nás, který představuje základní úroveň jednoty, nikoliv však absolutní, ale částečné, tvořenou z prvků obsažených v Květu života. Protože jsou ve stavu jednoty, jsou neviditelné a nehmatatelné. Přesto nebýt Boha, tak tu vůbec nic není a logicky z toho nemůže nic vzniknout. Je to tak proto, že jak už bylo také řečeno, jediný zdroj všeho, je v jádru květu života, chcete-li v tom co nazýváme duše. Nikdy jinde tento zdroj neexistuje. Vesmír bez tohoto zdroje by byl mrtvá, prázdná věc a navíc by ani neexistoval, protože se rodí právě z vyzařování různých božských entit. Pokaždé, když se díváte na svět kolem sebe, je dobré si tuto skutečnost uvědomit. Aby v něm cokoliv bylo, cokoliv existovalo, musí to tam nějaká entita vložit. Jinak je tento prostor prázdný a nelze z něj vytvořit nic. Proto vše, cokoliv kolem sebe vidíte, má původ v některé z vyšších Stvořitelských bytostí. Jsou to tedy ony, které do kosmického prostoru vkládají stavební prvky veškeré reality.

Každá bytost si pak z oné počáteční směsi všech stavebních prvků vložených do reality Stvořitelem, vybere určitý okruh vlastností, které jí dají formu a ta je nasměruje ke konkrétnímu Stvořiteli, který je nositelem zvoleného Květu života. Po celou dobu, nežli dosáhnou na svůj první Květ života, jde o duchovní bytosti. Nejsou nositelem duše, tedy absolutního vědomí. Tuto část dál rozvádět nebudu, protože je velmi náročná na představivost. Přesto právě odtud pramení všechny zákonitosti a zákony, kterým i naše lidská existence zde na Zemi podléhá. Základní rozdíl mezi první a druhou úrovní bytostí, tedy mezi duchovní bytostí a bytostí obdařenou duší, je ve formě, o čemž už byla řeč. Tedy duchovní bytost, se rodí do pevně daných forem určitého druhu. Například stromy jsou duby, lípy, ale také smrky, borovice a tak dále. Každý představuje zcela konkrétní, pevné uspořádání vlastností. Bytosti obdařené duší, se rodí již do jedné formy, jakou je například člověk s volným uspořádáním vlastností. Když člověk zemře a duše se oddělí od pozemského ducha, stává se z něj bytost první úrovně, přirozeně do okamžiku než se plně rozpadne a zanikne. Zde hodně záleží na tom, do jaké úrovně byl tento duch během života zformován.

zdroj : https://www.facebook.com/permalink.php?story_fbid=117512858579967&id=100009637597163