Vlákna stvoření 18. časť

Prokousáváme se popisem principu a je logické, že si mnoho lidí klade otázku, k čemu mi to všechno vlastně je? Odpověď je celkem prostá. Naše konání, by se vždy mělo opírat o dvě úrovně ducha. Buďto o poznání, pochopení, nebo o zkušenost. Nikdy bychom neměli dělat nic, u čeho nejsme schopni předpokládat následky. Tedy neměli bychom se chovat jako nevědomá bytost. Dnešní duchovní scéna je plná vševědů, kteří vás směřují k praktikování technik, u kterých ani oni sami netuší co vyvolávají. Vžilo se v nás přesvědčení, že když to říká velký guru, kněz, tak to musí být pravda. Věřte, že to není pravda ani z tisíciny procenta a není vůbec důležité, že věhlasný učitel pochází přímo z Indie, nebo z Říma. Má osobní rada zní, vždy se držte co nejdál od učitelů, kteří mají svou zkušenost spojenou s užíváním drogy. O této zkušenosti se ví, že otevírá brány démonům. Já o těchto věcech odmítám vést spor. Vím, že v lidech vládne přesvědčení, že existují dobré drogy, jako například ayahuasca. Tyto látky vás mohou na přechodnou dobu vyléčit, ale s duchovní cestou nemají zhola nic společného. Je to stejný nesmysl jako si myslet, že když vypiji savo, budu mít čistou vanu.

Co pro nás toto veškeré poznání znamená? Ukazuje nám některé důležité skutečnosti a popisuje jak dosáhnout určitého záměru využitím znalosti principu. Velmi často se dnes uvažuje nad rozdílem mezi meditací a modlitbou. Hodně velkou roli v západním společenství z tohoto pohledu sehrála církev, protože jí přirozeně nešlo o kvalitu samotné duchovní cesty, ale o míru poslušnosti. Už v samotném slově modlitba tak slyšíme cosi nepatřičného, neboť se vztahuje k modle, tedy čemusi, co samotná Bible zakazuje. Pokud tedy mluvíme o modlení, musíme celkem radikálně potlačit svoji touhu vztahovat ji k jakémusi idolu, který má náš problém protlačit ke zdárnému řešení. Opět tu narážíme na samotnou povahu principu, který odděluje vnější a vnitřní realitu. Bible tuto skutečnost zachytila, když v úvodu píše, že Bůh oddělil vody nad klenbou, od vod pod klenbou. Tady je však potřeba říci, že logika principu je obrácená oproti způsobu našeho uvažování. To co je nad klenbou se nachází uvnitř a to co je pod klenbou se nachází vně. Když tedy Ježíš říká: „ukládejte si poklady na nebesích“, znamená to, ukládejte je v sobě. Jde o to, že stvořitel se vždy nalézá nad projevenou skutečností.

Popsané dělení je velmi důležité a proto je potřeba se snažit jej pochopit. Je to jedna ze vstupních bran do duchovního světa, protože nám umožňuje porozumět nejen světu kolem nás, ale i světu uvnitř nás samotných. Zcela jasně nám ukazuje, jak se určitá aktivita bude projevovat a čeho se můžeme a nemůžeme dopouštět. Na samotném počátku Prvotní Stvořitel projevil jednotu, onu neprojevenou formu reality, ze které může být stvořena jakákoliv skutečnost. My tuto prvotní úroveň nazýváme světlem, ale také vědomím a jak víme, tak právě zde oddělil světlo od tmy. To znamená, že vytvořil dvě úrovně. Jednu, kdy si vědomí cosi uvědomuje a druhou, kdy je netečné, takže si neuvědomuje. Právě ona část neuvědomování si, je nesmírně důležitá, protože nám umožňuje nebýt vším čím jsme a zvolit si formu. Můžeme být člověkem, lvem, delfínem, nebo třeba stromem. Proto člověk následuje světlo, což je stav, uvědomování si všech věcí. Tma představuje stav nevědomí, v našem chápání je to stav nepoznaného. Opět jsme u otázky podstaty slova, protože „poznat“, v původním významu znamená uvědomit si a tím prožít. Proto se například v Bibli můžeme dočíst, že muž poznal svou ženu, to znamená doslova, že muž prožil svou ženu. S podobným chápáním vztahu se setkáváme i u Marie Magdaleny k Ježíšovi. Takže neměla s Ježíšem sex, ale prožívala Ježíše a to ve svém evangeliu popisuje.

Když došlo k vzniku nevědomého stavu, mohlo začít vědomí štěpit svou existenci, tím že si volilo a projevovalo různé části sebe sama. Tak se počaly utvářet počáteční prvky reality, které však stejně rychle jak vznikaly, tak také zanikaly. Byla to nestabilní forma a představovala chaos. Tak se ukázalo, že stvoření nemůže existovat z pouhé podstaty vědomí, ale že musí obsahovat druhou úroveň, která projevenou realitu ukotví. Tuto úroveň nazýváme duch. Duch spojuje různé prvky reality do stabilních forem a je celkem jasné, že pokud mají být stabilní, musí obsahovat určitý princip a tomuto principu říkáme zákon, zákonitost. Všechny prvky reality jsou ze své podstaty duchovní, protože vycházejí ze zákona, který je ukotvuje v realitě. Tento zákon nemůže být porušen protože vede k zániku. Toto je velmi zjednodušený popis jakési první úvodní části stvoření. Z našeho pohledu mluvíme o neživé hmotě, což ovšem není přesné, protože jde čistě o duchovní aspekt reality. Změny a formy v rámci této úrovně se neuskutečňují skrze vůli, ale skrze fyzikální zákony. Přirozeně pokud není na tyto prvky uplatněna vůle zvenčí.

Absolutně nejdůležitější částí pro nás, v rámci stvoření je druhá část, kterou Bible odbyla suchým konstatováním, že Bůh oddělil vody od vod, protože toto oddělení vzniká na základě Božího ducha. Mudrcové dávných věků nechtěli, aby se prostý člověk k tomuto poznání byť jen přiblížil, a proto jakoukoliv zmínku o něm redukovali na nic neříkající oznámení. Stalo se to a hlavně se o nic nestarejte, protože od toho jsme tu my, vyvolení. Přirozeně nešlo o nic jiného než o snahu udržet lidstvo v nevědomosti a nevydat nástroj, s jehož pomocí je možné člověka ovládat. Můžeme to říci tak, že bytost, která není schopna ovládat sama sebe, může být ovládnuta někým jiným. Proto jsme bytosti bez minulosti, protože neznáme princip, skrze který se naše existence uskutečňuje. Ten je neustále stejný a tak vůbec nemusíte minulost znát, protože po všechny časy jste stále to jedno a to samé. Problém je, že vládu nad sebou samým, díky nevědomosti předáváte do rukou někoho jiného a tím otevíráte cestu k zneužívání moci.

zdroj : https://www.facebook.com/permalink.php?story_fbid=124486504549269&id=100009637597163