Vlákna stvoření 23. časť

Mysl je jeden z nejdokonalejších nástrojů, jaký byl kdy vytvořen a její princip nám dovoluje překračovat hranice své vlastní existence. Můžeme objevovat a jsme schopni své poznatky přenášet do života. Nejsme omezeni žádnou dosaženou úrovní, protože princip dovoluje překračovat jakékoliv hranice. I zde je dobré se podívat na pyramidu a uvědomit si, že postoupit můžeme jen tehdy, je-li předcházející úroveň zcela dokončena, protože každá následující je postavena na ní. Dokončena znamená, že dojde k jejímu uskutečnění na úrovni ducha a zde je jedno zda jeho fyzické, nebo energetické složky. Obě jsou dokonale provázány a cokoliv se děje na jedné úrovni, nutně se projevuje i na druhé. Proto člověk, který se netěší zdraví na úrovni energetické, není zdráv ani fyzicky a naopak, člověk který má v pořádku energie, může si dovolit mnohem větší fyzickou zátěž bez následků.

Nemoc na úrovni energetického ducha, byla v dávných časech chápána jako posedlost, kterou způsobují démoni a v průběhu věků pak personifikována do jakýchsi entit, které mohou být na člověka přeneseny. V určitém smyslu to tak je, ale ne v tom, jak to velmi často chápou lidé. Démon v původním významu slova znamená chaos a slovo chaos zase neslučitelnost. Pro současného člověka je celkem dobře, že lidstvo prošlo dobou materialismu a dovolilo si pohlížet na démony, jako na psychickou nemoc, kterou lze určitými látkami potlačit, což celkem zřetelně ukazuje, že nejde o jakoukoliv vnější entitu, protože by v tom případě léčení nebylo vůbec možné. Přesto by nebylo ani zcela přesné tvrdit, že démon není, protože jde o cosi, co člověk sám vytvořil. To co tedy hledáme je mechanismus, jakým se démon může zrodit.

Opět se navracíme k tématu vlastností, protože v tomto případě právě ony mohou démona vytvořit. Jenže k tomu, potřebujeme přesně pochopit, co to vlastnost je. Naši předci ne náhodou, chápali vlastnost jako cosi co nelze vidět, uchopit, ani ochutnat. Přesto chápali, že existuje a má na stvoření zcela zásadní vliv. Ba dokonce, že z ní sama realita vzniká. Chápali ji jako děj, jako stezku, skrze kterou Stvořitel uskutečňuje stvoření. A popisovali dva základní principy jak vznikají. Jeden je vzájemným působením. Pospat si jej můžeme u naší hmotnosti, která vzniká působením gravitace na fyzické tělo. Pokud nebude planeta, nebude gravitace a pokud nebude tělo, nebude žádná hmotnost. Vlastnost tak vzniká díky působení jednotlivých částí reality. Druhý vzniká ze samotné podstaty utváření. Rodí se z prázdna a díky němu vzniká vesmír. Zatímco u prvního můžeme definovat vlastnosti, protože se projevují vzájemným fyzickým působením, u druhého to nedokážeme, protože předcházejí samotnému vzniku. Můžeme si o nich myslet, že se rodí z vůle stvořitele, stejně tak, jako že představují nezvratný zákon, podle kterého lze jakoukoliv realitu vytvořit.

Toto tajemství, bylo jedním z nejstřeženějších všemi možnými kněžskými řády a kulty, protože představuje základ magie a veškerého ovládání člověka a společnosti. Stejně tak však představuje její zkázu a to pro samo šílenství, které může přivodit. Nebezpečí přirozeně nepředstavuje samo vědění, ale kombinace vědění a touhy po moci, po bohatství a bohorovnosti. Ne náhodou se v Bibli píše, že největší chybou člověka bylo, že se chtěl vyrovnat Bohu. Tuto fatální chybu si sebou nese dodnes. Experimentovat se silami stvoření je nebezpečné, pokud si neustále neuvědomujeme, že jsme ti první koho mohou ovládnout, což se v dávné minulosti i dělo. Takto také vznikali krvavé kulty, ovládané nekontrolovatelnými šílenci a stejně tak tomuto šílenství propadají mnozí i dnes. Neštěstí je, že jsou to mnohdy mocní lidé a ti pak svou posedlost přenášejí na společnost a šíří kolem sebe zkázu. Společnost by se měla od každého, kdo vyznává satanismus distancovat a vytlačit jej na okraj, kde nemůže ostatním škodit. Bohužel je tu přítomen i druhý fakt a to ten, že i přes zjevné šílenství mají tito lidé v rukou nástroj, který jim umožňuje ostatní ovládat a to v případě, že manipulaci přijímáme nevědomě. Že nekontrolujeme a nefiltrujeme informace, kterým věříme.

O vlastnosti víme, že může být aktivní a pasivní. Pasivní je v nás uložena, ale neprojevuje se. Může být pozůstatkem dávné minulosti, součást určité fáze evoluce, nebo jen výsledek vzájemného vlivu jiných skutečností. Aktivní vyvolává děj, tím že sama, nebo v součinnosti s ostatními vede k vytvoření určité energie. A to je to, oč tu jde. Energie kterou vytváříme, ovlivňuje děj kolem nás a v nás samotných. Vlastnosti určují rozsah našich schopností. Můžeme je v průběhu života celkem snadno přijímat, ale zbavovat se jich, může být nesmírně těžké. Záleží na tom, jestli je vlastnost pouze součástí myšlení, kdy se projevuje jen pokud na ni myslíme, nebo součástí ducha, kde je trvale přítomna. Pokud je vlastnost přítomna pouze v myšlení, projevuje se, pokud na ni myslíme a po té se vzorec sám rozpadne. Může sice ovlivnit realitu, ale nikoliv trvale protože je nutné si ji uvědomovat. Pokud je vlastnost přenesena na ducha, bude její vliv trvale přítomný. Pokud jde o chybnou vlastnost projevuje se jako trvalé nutkání, utkvělá představa a pod. Odtud je cesta zpět nepředstavitelně obtížná a vyžaduje velmi silnou vůli a schopnost oběti. Tedy podstoupit dobrovolné utrpení, které vlastnost na úrovni ducha, dokáže rozložit. Všichni víme jak složité je se zbavit závislosti.

Poslední část tohoto poznání se týká již řečeného přenosu vlastností. Že k němu dochází nelze zpochybnit a díky tomu vznikají velmi rozdílné lidské charaktery. Na tom není nic špatného, pokud se utváří na zdravých základech, tedy pokud máme sebe sama pod kontrolou a dokážeme sebe sama směřovat k pozitivní existenci. To se však vždy neděje a velmi často přijímáme vlastnosti pouze na základě prospěšnosti a neřešíme, jak se v nás samotných jejich působení bude projevovat. Existuje přirozený obranný mechanismus systému, který hlídá, aby určitá vlastnost se kterou se setká, nebyla destruktivní a nevedla k rozložení principu, skrze který se život uskutečňuje. My tento obranný mechanismus cítíme jako cosi příjemného a laskavého. Vyvolává v nás pocit souladu a harmonie a velmi často představuje cosi lákavého. Nebo jako strach a odpor. Něco co zavrhujeme a odmítáme. Přesto lze tento mechanismus obejít a vyvolat uvnitř zkázu. Tento princip využívá démona. Je to princip, kdy cosi špatného a zvráceného, vložíme do čehosi krásného a přitažlivého. Například kdy vraždění a krutost, vložíme do představy míru a spokojenosti. Říkáme si, že mír není zadarmo a musíme si jej vybojovat. Tedy povraždit určité množství lidí, aby nebyl ohrožen náš mír. Stejně tak jako když je nám předkládáno, že ke své spokojenosti, musíme někoho zavrhovat a nenávidět. Kombinací démonů je velké množství, ale princip je stále stejný. V myšlení škodí, ale jsme schopni se od nich odpoutat. Na úrovni ducha pak vyvolávají rozklad a nemoc. Jak bylo řečeno, démon je postaven na neslučitelnosti, takže spojuje dvě úrovně, které si navzájem odporují. Tím vzniká nemoc, působení které rozkládá všechny ostatní části naší bytosti. Čím déle v sobě démona neseme, tím horší jsou jeho následky.

Zdroj : https://www.facebook.com/permalink.php?story_fbid=125588094439110&id=100009637597163