Vlákna stvoření (5. pokračování)

Protože vstupujeme do dosti složité části vyprávění, budou články o něco kratší s menším počtem informací, ale ani tak to nebude na pochopení jednoduché. (Eri)

Vlákna stvoření. Tato část, jak se dá očekávat je alfou i omegou našeho porozumění universu. A zároveň nejsložitější na jakýkoliv srozumitelný popis. Jednoznačně zde platí, že je nutné rozumět každému pojmu, který k pochopení vede. Není jich sice mnoho, ale rozhodně zde není místo pro různé spekulace a domněnky, protože čím více si budete vymýšlet, tím více se pochopení vzdálíte. Nehledejte odpovědi v ničem, co jste kdy četli a co vás třeba někdy někdo učil. Začněte na čistém papíře a postupujte krok za krokem, tak jak vám vaše mysl dovolí. Jednak proto, že není kam spěchat a také proto, že vyžaduje určitý čas, než informace projde celým procesem začlenění do myšlenkové struktury. To může zabrat týden, měsíc, nebo třeba celý rok. Já se budu co nejvíce snažit obraz přiblížit skrze podobenství, tak abych co nejvíce ulevil vaší představivosti.

Nejprve pojmy. Ten první je jednota. Je to stav, kdy veškeré věci navzájem splynou. Jako když vezmete deset barev a všechny je rozpustíte ve vodě. Vytvoří jednu barvu, jednu věc složenou z vody a barev. Nic víc za tím nehledejte. Neuvažujte o jednotě jako o dokonalosti, nebo jakémsi nejvyšším stavu blaženosti. Je to pouhá legenda, která s jednotou nemá nic společného. Cokoliv co splyne v jednotě, přestává existovat jako samostatný vjem. Znamená to, že vše, cokoliv je v ní obsaženo, bude existovat jako jedna věc. Jako jediný stav. Nebude zde existovat žádný pocit blaženosti, žádný pocit štěstí, vůbec nic takového. Vše o čem lze uvažovat v ní zanikne. Stavy, které prožíváte v meditaci, nemají s jednotou nic společného, protože v jednotě je nelze prožít. To je důvod, proč nejvyšší Stvořitel jednotu rozbil a započal své jedinečné dílo stvoření. Absolutní jednota se se tak nachází právě zde, na počátku všech věcí, jako prvotní vědomí Stvořitele.

Vědomí. Každá duše je nositelem jednoty počátku, tedy jednoty Stvořitele. Je zdrojem všeho co bylo, je a bude kdykoliv stvořeno. Nic jiného nežli tento zdroj neexistuje, takže vše má svůj původ právě zde. Vědomí je stav rozpomínání se. Kdykoliv je narušena jednota počátečního stavu, tedy kdykoliv cosi prožíváme, nebo přemýšlíme, uvědomujeme si skrze rozpoznávání sebe sama. Znamená to, že když pozorujete například krajinu kolem sebe, vaše vědomí se rozpomíná a vytváří tentýž obraz jako představu, kterou tvoří ono samo. Uvědomění si tak vzniká jako definice „já jsem“. Můžete si myslet že to tak není, že nejste strom, pták, ani ryba, ale není to pravda. Z důvodu podstaty duše, která je zdrojem všech věcí, jste vším, cokoliv je možné stvořit. Pokud by existovalo cokoliv, co není součástí prvotní jednoty, nebylo by možné si to ani uvědomit.

Předcházející odstavec můžete vypustit, protože je opravdu hodně složitý na pochopení. My se posuneme o něco dále. Každý člověk asi zná bambuly na čepici, kterou tvoří uprostřed svázaná vlákna. Úplně stejně si lze představit vesmír, který se rodí uvnitř počátečního zdroje. Čím více se vzdálíme od středu této koule, tím více budou vlákna od sebe vzdálená, budou tvořit oddělené části. Takto nějak se rozkládá vesmír. Čím blíže středu se nacházíte, tím více jsou části spojité. Zatímco v rámci bambule je počet vláken daný, v rámci universa se jejich počet se vzdáleností zvyšuje. Je to stejný princip, jaký vidíme u pyramidy, kterou tvoří jakýsi vrchol, jeden kámen, a s každým dalším patrem se počet kamenů zvyšuje. Pyramida mimo jiné ukazuje právě na tuto skutečnost, která definuje řád stvoření v jeho základním principu. Tento princip zahrnuje pro každou bytost dvě důležité skutečnosti. Ta první znamená, že čím blíže ke zdroji, řekněme Stvořiteli se nacházíte, tím je realita více spojitá a tvoří mnohem pevnější řád. Čím více se od něj vzdálíte, tím více tvoří částí, tedy tím více skutečností můžete poznat a tím větší prostor k tvoření se otevírá. Zároveň se však stává méně srozumitelnou, protože s narůstajícím počtem částí, musí vědomí pracovat se stále větším a složitějším celkem. Když se tedy vzdálíte příliš, přestáváte realitě rozumět a narůstá ve vás zmatek, nesoulad.

zdroj : https://www.facebook.com/permalink.php?story_fbid=113574565640463&id=100009637597163